Uprostřed noci mě probudí vlastní trhnutí. Ohavná noční můra. Jediná chvíle, kdy lituji, že už bydlím sama. Tohle bylo obzvlášť realistické. Nechutné. Bojím se znovu usnout, už ho nechci vidět. Rozsvítím tedy lampičku a jdu si pro sklenici vody. Třesu se, bojím se. Rozptýlím se telefonem a za hodinku se odvážím znovu usnout. 

Ráno mě probouzí zvuk zapnuté televize. Chápejte, já nejsem člověk s obsedantně kompulzivní poruchou, já naprosto přesně vím, že jsem jí vypínala. I kdyby ne, televize se po chvíli vypne sama. To umí dnes každý typ. Neznám ale televizi, která se zapne sama od sebe. 

Dobrá tedy. Bydlím tu již dva měsíce a od minulého týdne mám nepříjemný pocit, že tu nejsem sama. Často mám noční můry o svém otci, tu nejohavnější vám nyní popíšu. 

​

Přišla mi zpráva na facebook. Profilová fotografie prezentuje chlapa, který se mému otci podobá. Vypadá, jakoby měl za sebou několik estetických úprav, možná operací. Dokonale vyhlazený obličej, oči téměř bez víček, ústa měl celá nová, divně zkroucená s piercingem nad horním rtem. Bylo to nadmíru nepřirozené a děsivé. Ve zprávě stálo cosi jako ,,ahoj zlatíčko, co říkáš na nového taťku", dále to pokračovalo mnohem hůř, kdy mi napsal, že vydělal nějaké peníze a že by chtěl zaplatit za mé nahé fotografie. Neodpověděla jsem mu. Sen pokračoval tím, že jsem šla odněkud domů a on stál před mým domem. Chtěl na mě promluvit, jít ke mně domů. Zpanikařila jsem. Volala mamce, dokonce jsem ve snu nejspíš zavolala i polici, neboť si vzpomínám, že se tam objevila zničehonic. Řvala jsem na ně, že ho nechci vidět, že nechci aby byl poblíž, ať ho vezmou ode mě co nejdál. Měla jsem z něj opravdu velký strach. Jenže jsem vešla do domu a otec mi byl v patách. Nikdo mě neposlouchal, všichni ho nechali jít dovnitř.

 

Zde sen končí, ale nechutný pocit mě doprovází stále. Od té chvíle si u mě doma věci dělají, co chtějí. Televize se zapne, vždy na nějaké krimi zprávy. Miska mého kocoura se sama doplňuje vodou a párkrát se mi přestěhoval nábytek. Jednou jsem skříňku z koupelny našla ve své pracovně. Popisuji to zde, jako běžný harmonogram mého života, ale nezvykla jsem si. Pomalu mě to dohání k šílenství, nevím, co si s tím počít. Vím, že tu nejsem sama, a ani by mi to tolik nevadilo, jen vědět, co tu tedy se mnou je. Někdo hodný, zlý? Duch, nebo démon? Nemůžu si dovolit se přestěhovat a zpátky k mámě a otčímovi se mi nechce. Čím dál tím míň spím, protože skoro pokaždé mě ve snu týrá můj otec. Ale sakra proč? Proč mi nemůže dát klid? Nechci o něm slyšet, nic vědět, od svých šesti jsem ho neviděla a pro mě neexistuje. Včera jsem spala jen dvě hodiny a stejně se ukázal. Ve snu jsem viděla, jak znásilňuje nějakou dívku a poté se chtěl vrhnout i na mě. V tu chvíli sen skončil.

Raději budu vzhůru, bojím se, co by se mi mohlo zdát příště, bojím se, že na chvíli zamhouřím oči a to, co tu se mnou žije, mě nadobro pohltí. Bojím se, že usnu a ze snu se stane realita. Probudím se a otec bude stát nade mnou. Jedna káva následující další a další. Moje tělo si říká o spánek, mysl je proti. Nedovolí mi usnout. Sedím na gauči, koukám na televizi. Je noc. Piju kafe a vidím stíny. Sleduju sitcom, který se zničehonic přepne na krimi zprávy. Vidím tmavý obrys postavy, který se pohybuje. Jde vidět jen trochu. Promnu si oči, ale stále ho vidím. Jde ke mně, natahuje se a moje mysl upadá do spánku. Cítila jsem horkou kávu na svých nohou. Nevydržela jsem to. Usnula jsem a on znovu přišel. Jinou dívku znásilnil, zabil, stále žadonil o mě, abych se mu poddala, že mi za to zaplatí. Probudila jsem se, šla jsem okamžitě zvracet. Je mi zle na duši. Vyděšená jsem až na kost. 

Poslední sen byl o tom, jak otec dosáhl svého, znásilnil mě, hodil po mě dvoutisícovku a ke všemu mě nakazil něčím, co mi způsobilo pupínky po celém těle. Sen skončil, když moji mrtvolu oblezla klíšťata. Když jsem se z toho snu probrala, všimla jsem si znovu toho černého stínu. Krčil se v rohu mé ložnice. Rychle jsem rozsvítila lampičku a stín zmizel. Odhodlala jsem se vyskočit z postele a rozsvítit celý byt. Je to lepší, ale stále jsem vyděšená. Unavená, a to extrémně. Vařím si kávu, mezitím, co se snažím sledovat každý kout svého bytu. Aby mě nic nepřekvapilo. Vím, že tu stále ten stín, obrys, ať už je to cokoliv, je to tu, i když je rozsvíceno a nedá mi spát. Uprostřed noci, tedy do batohu balím nějaké základní věci a opouštím byt. Kafe jsem se ani nenapila. V tom spěchu, zmatku a strachu jsem ho nechala netknuté na lince. Ve výtahu jsem měla ještě větší strach. Komu výtah v noci nenahání hrůzu? Ale trvalo to jen pár sekund a já už letěla ke svému autu. Chtěla jsem už být u mámy. Vyjela jsem na hodinovou cestu, s rizikem, že se mi nejspíš v tomhle stavu nevyhne mikrospánek, ale neměla jsem na výběr. Po cestě jsem stále těkala očima na zadní sedačky, neboť jsem měla strach, že tam někde ten stín je. Asi po patnácti minutách, kdy jsem byla na cestě, kde byla jen prázdná pole a široko daleko nic, mi došlo, že to byl ten nejblbější nápad. Auto totiž přestalo jet. A tak jsem tam tak seděla, omámená strachem, neschopná vyjít ven z auta. Usnula jsem. Probudila jsem se až v nemocnici. Prý mě našli v jedné opuštěné budově i s mrtvolou jedné dívky. Ta budova byla asi půl kilometru od místa, kde mé auto vypovědělo službu. Pachatel mě nejspíš udeřil tak silně, že jsem začala krvácet. Když se našlo opuštěné auto od krve, začali po mě pátrat. Byla jsem v tak hlubokém spánku, že jsem nepostřehla, že někdo vlezl za mnou do auta a ještě mi uhodil hlavu o volant. Tohle mi řekla policie. Pak se podívali na mámu, ta přikývla a oni odešli. Máma mi řekla, že pachatelem je můj otec. Že mě v té budově našli polonahou, když se mě chystal uškrtit. V tu chvíli mnou otřásl nechutný pocit. Nechtěla jsem tomu věřit, znovu jsem se pozvracela. Byla snad ta mrtvá dívka stínem, co mi obrátil byt vzhůru nohama? Chtěla moji pomoc? Pomstila se mi za to, že jsem jí nepomohla tím, že mě nechala na té cestě? Tohle je můj nejodpornější zážitek v životě, do dnes beru prášky, abych mohla usnout. Nedostala jsem žádnou odpověď, nevím jak to bylo s mrtvou dívkou a paranormálním děním v mém bytě, nevím proč mi to otec udělal, ani jestli mě ty sny měly nějak varovat. Nevím nic. Vím jen, že jsem se vrátila z nemocnice do svého bytu, kde na mě stále čekalo kafe, které jsem tam tu noc nechala. Od té doby žádné sny, ani stín v mém bytě.