7.10.2018

​

Zase pláče. Nesnáším to. Nerad slyším svoji oběť vzlykat. Vybavují se mi tak dosti nepříjemné vzpomínky na událost, jež ze mě udělala to, čím jsem nyní. Zdravím všechny, kdo čtou můj blog zde, na dark netu. Podivuhodné místo. Řekl bych, že jsem tu nalezl více milých lidí, než na netu normálním. Jsi jedním z nich můj čtenáři a já se tě pokusím v příštích minutách nezklamat. Všem vám dám, pro co jste si přišli. 

​

Bylo mi pouhých pět let, když můj otec zabil matku. Přímo před zraky mých a mých dvou sourozenců jí uštědřil jednu smrtelnou ránu nožem do krku. Nejen, že nás otec přinutil uklidit všechnu tu krev, matku jsme měli v kouskách na talíři ještě další dva týdny. Viděl jsem, když opracovával její mrtvolu, po částech ležela v mrazáku a každým dnem ubývala. Byl jsem jediný, kdo věděl, co požíváme, ani jeden z mých sourozenců nechápal, proč vždy jen bezduše civím do talíře a pláču. Nechtěl jsem to jíst.

Nikdy za to nebyl potrestán, i přes to, že všichni, jak příbuzní, tak policisté tušili, že ji zabil. Moje matka nebyla ten typ ženy, co by byla schopná utéct od své rodiny, jak otec všem tvrdil. Důkazů se ale nenašlo dostatek. Mému otci prošla vražda i kanibalismus. Byl jsem plný rozporu, moje důvěra ve spravedlnost byla rozprášena a po matce mi nezbylo zhola nic. Celou jsme ji snědli, její šperky otec prodal a její oblečení spálil. Stejně tak rodinné fotky. Není jediný důkaz o tom, že by kdy vůbec žila. Já a mí bratři jsme celý život mlčeli, natolik jsme se báli hněvu našeho otce.  

Ale jak se říká, geny nezastavíš. Tehdy jsem byl donucen ke kanibalismu, dnes je to na mém denním pořádku. 

​

 

28.10.2018

​

Dnes jsem si přivedl nové maso. Kdo neví, jak krásně voní osmiletý chlapec, jakoby nežil. Kanibalismus má tolik výhod, nemyslíte? 

Zvířat je málo, jejich maso je nemocné, tuhé a pro mě nechutné. V jistém ohledu bych o sobě mohl říci, že jsem vegetarián, chráním planetu. 

Kamaráde, je to úplně jiný vesmír, když můžeš osouložit svoji večeři. A pokud nevíš, jak na to, rád ti dám pár tipů! 

Hlavní je mít mrazák, ten velký, kde můžeš uchovávat i nijak neupravené maso. Aby bylo vždy čerstvé, je nejlepší odřezávat z živého, zde si ale musíš dát obrovský pozor na čistotu, nechceš přeci jíst maso s infekcí. Proto, pokaždé, když kus odřízneš, měl bys ránu vyčistit, nejlépe alkoholem, poté zabalit do potravinářské folie a nakonec obvázat. 

Jíst ze živého člověka ale obnáší ještě spoustu jiných starostí. Měl bys ho umět co nejlépe udržet naživu, což znamená, že ho musíš živit. Je jedno, jaké jídlo mu podáš, na maso to žádný vliv nemá. Z tekutin ti doporučuji dávat jen vodu a té co nejvíc. Zatímco oběť trpět hlady může, vodu bys jí upírat neměl, nemá to kladný efekt na chuť masa. Udržuj ji v čistotě, to není problém, pokud bude, co nejvíce času trávit v mrazáku. Ale nemůžeš ji tam nechávat 24/7, mohlo by se stát, že jednoduše umře. Jestli se ti tohle stane, nic si z toho nedělej. Žádný učený z nebe nespadl, mně samotnému se to přihodilo více než třikrát. Závěrem bych vám chtěl poděkovat za přívětivé komentáře pod minulým příspěvkem.