Byl jsem převelice natěšený na plody své práce. Přeci jen, dal jsem si dosti záležet na estetice a kvalitě svého výtvoru. Neřekl bych, že byli zklamaní, ale rozhodně chtěli víc. Moji zákazníci mají vytříbený vkus a já ho musím uspokojit. Řekl jsem si, že je nepochybně čas přitvrdit. 

​

Moje klientela se za dobu mého působení změnila. Už to nejsou ty rádoby normální nemravové, které ukojí náruživá mladistvá dívka. Tihle měli zájem o děvčátka. Vyloženě. Znamenalo to samozřejmě i velký risk a já nesměl nic podcenit ani podělat.  

Přes své kontakty jsem získal slušnou nabídku. Byl jsem nucen odcestovat do daleké rozvojové země za účelem levného zakoupení dítěte. 

Již cestou jsem byl značně nervózní. Po mém boku byla moje známá, co dělá u jednoho z mých výše zmíněných kontaktů, abych nevypadal jako podivín sám s děckem. 

Neměl jsme moc peněz, byl jsem spíše požitkář než asketik. 

Za příslibem mnohem většího zisku jsem však něco ušetřil. Děti nejsou zrovna levnou záležitostí. Ale přesnou částku zde sdělovat nehodlám, prosím, neptejte se. Stejně je to spíše individuální a já mohu říci jen to, že v nějaké rozvojové zemi rodičům dáte míň než překupníkovi. Musíte zvážit pro a proti, neboť levnější zboží by vám nemuselo vyhovovat svými geny a neposlušností, u překupníka si můžete vybrat a víte předem, co kupujete, ale i on vás může ojebat. 

Moje finanční situace rozhodla za mě. 

Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsem si domů přivezl šestileté děvče. Vybudoval jsem jí menší pokojík, růžovoučké tapety, roztomilé obrázky poníků a princezen, krásná dětská postel. Další investice, musím mít přece vhodné pozadí. Za objektivem však pokoj zel prázdnotou a špínou. O to jsem se nezajímal, důležité je, co uvidí moje kamera. 

Práce na sebe nesměla nechat dlouho čekat, chtěl jsem začít již druhý den. 

Uměl jsem zdrogovat patnáctku, následně si ji fotit a natáčet, vyhodit někde na ulici, ale jak se manipuluje takovým dítětem? 

O tom jsem neměl nejmenší ponětí. Nechtěl jsem být na ní moc zlý ani příliš hodný. 

Pořád se na něco ptala, jako bych byl snad google. Říkala mi strýčku. Na to, odkud pocházela, uměla docela dobře anglicky, byl jsem zaskočen její výslovností. Byla to chytrá dívka. Musel jsem ji tedy zpracovat od začátku. Naučil jsem ji pózovat, udělal z toho hru. Docela rychle to pochopila a dělala vše, co jsem po ni chtěl. Když byla hodná, dostala co chtěla, ať už to byl sáček bonbónů nebo nějaká hračka. 

Za peníze, co jsem na ni vydělával, jsem si mohl dovolit více, než kdy předtím. 

Pravé peníze jsou totiž v obchodě s dětmi, v dětské pornografii, dětské prostituci, jo, děti jsou klíčem ke všemu. Naše budoucnost. Je tolik způsobů, jak se na nich dá utržit. 

Později, když byla starší, jsem ji začal nabízet k prostituci. Mezitím jsem si opatřil další dvě malé děti pro výrobu a distribuci dětského porna. Z obyčejného diletanta jsem se stal znalcem a odborníkem. Dnes už jsem docela velké zvíře, co se týče obchodování s bílým masem. 

A policie? Doteď nemá ani tušení, ve společnosti jsem si vybudoval pozici řádného občana. 

Na první pohled nevypadám jako gangster, nebo pasák, jsem prostě obyčejný pětatřicetiletý chlapík. Děti si kupuji daleko, kde je nikdo nebude postrádat, tedy v mém okolí žádné pohřešované děti nejsou a když není zločin, není zločinec, kterého by bylo potřeba hledat. 

Klienti si pro sex chodí pozdě v noci, aby je tak pokud možno zahlédlo, co nejmíň lidí. 

Mé děti jsou potichu, nikdy neopustí můj dům. Dávám si velký pozor, nikdy mě nedostanou.