Další noc na chladné zemi v nekončící temnotě spoutaná řetězy. Říkala mu to již několikrát. Pokud má spát připoutaná k trubkám od topení, uvítala by, kdyby to topení bylo zapnuté. Nemá ponětí o čase, díky novému zatemnění nevidí nic než tmu, dvojitá vrstva černého plastu nepropustí jediný paprsek světla.

 

Byla naštvaná a hodlala mu to dát patřičně najevo. Ještě chvíli polehávala téměř nahá a vynakládala veškerou svou snahu, aby jí na mysl přišlo cokoliv jiného než ta příšerná bolest způsobená okovy, které jí včera večer to tlusté prase nasadilo. Konečně uslyšela jeho ztěžklé kroky na schodech. Neměla ráda čas kdy se nic nedělo. Když se přiblížil, pro ni to znamenalo showtime. 

 

Slyšela, jak odemyká ten obrovský zámek na dveřích. Byla si jistá, že noci, jenž bude trávit zde se její šance na útěk zmenšují.  
 

Otevřel dveře a chvíli jen únavně vydechoval, schody ho vždycky unaví. Uviděla světlo, ač slabé a umělé. I tak to pro ni byla úleva. Přišel k ní, přikrčil se, usmíval se. 

 

,,Jaká byla noc zlatíčko?" zeptal se.

 

,,Děláš si ze mě srandu? Možná bych i usnula, kdyby se ta tvoje líná prdel obtěžovala aspoň zapnout topení!" křičela, ačkoli stále netušila, jak její únosce zareaguje. Byla ale odhodlána vyzkoušet vše, co ji napadne. Zde fráze "horší to už být nemůže" nabývá zcela jiného významu. Jeho pohled klesl na zem. Jakoby se jí podřizoval. Je to ale jen sladká návnada, ona ví, že je to běh na dlouhou trať.

 

,,Zlato, pojď sem. No tak pojď," nabádala ho klidným hlasem a nonverbálně poukazovala na fakt, že ona se díky řetězům pohnout nemůže. Přiblížil se k ní. Jeho tvář opatrně vzala do zkrvavených dlaní a s pohledem poblouzněné zamilovanosti spustila svoji šarádu.

 

,,Chceš abych umřela?". Pokýval hlavou na známku nesouhlasu a znovu sklopil pohled k zemi. 

 

,,Ale já umírám, víš to? Jestli mě necháš spát tady na studené zemi připoutanou k topení, brzy pojdu," věnovala mu jemnou pusu na tvář. 

 

,,Ráda bych se osprchovala, vezmi mě nahoru," poručila klidným hlasem. Beze slov odemkl pouta a pomohl jí vstát. Odvedl ji z toho hnusného sklepa do svého skromného příbytku. A že skromný byl, odpadky se válely snad na každém metru čtverečním. Prošli kolem kalendáře a ona si všimla, že byl únor. Její bratr má v únoru narozeniny. Zmeškala je už podruhé, uvězněná monstrem po dobu dvou let. Ztracená léta ve sklepě. Kéž bych už ležela v hlíně, pomyslela si. 

Vzpomněla si, jak ji tehdy její kamarádka vymlouvala rande v noci s neznámým mužem z tinderu. Příště už takovou chybu neudělá. Pokud se tedy odsud dostane živá. Představa, že by měla být takhle vězněna ještě několik dalších let, byla zničující, především, když ji vzal vše, čím se v té kobce mohla zabít. 

 

Zavedl ji do koupelny a pustil vodu ve sprše. Chvíli čekala až odejde, k ničemu takovému se ale nechystal. Uviděla ne něm jeho typický výraz, kdy věděla, že teď není vhodná doba hrát si na panovačnou nebo na city. Svlékla si zašedlé obnošené tričko a vlezla do sprchy. Celou tu dobu cítila jeho oči na svém těle. Přesto, že se tohle dělo již značnou dobu, nikdy si na to nezvykla. Cítila, jak jí jeho pohled vypaluje do kůže další špínu, kterou už nikdy nesmyje. Nejde to, nikdy to nepůjde. 

 

Touha cítit zase slunce na tváři, čerstvý vzduch po dešti a vidět svého bratra ji žene dál, nutí ji hrát divadlo, přetvařovat se a snášet veškerou bolest.

Zase ji znásilnil. Žádná voda ani mýdlo nikdy nesmyje pocit, který cítí ponížená žena. 

 

Kde bereš své právo na mé tělo, moji svobodu a mou vůli? Nic z toho ti nepatří, vše si jednoho dne vezmu zpět. Užiju si pohled do tvých očí až vydechneš naposledy. V její hlavě už seděl na elektrickém křesle. Příliš naivní, tohle není zločin hoden trestu smrti. Pro ni ano, žádný soud by mu ale nedal jediný pravý trest, který si zaslouží. Měl by umřít. Měl by trpět a cítit se jako jeho oběti. 

 

Zjistila, že není jediná. Pár už jich bylo zakopaných na malé zahrádce za domem, jedna dokonce zazděná přímo ve sklepě. Celou tu dobu spala vedle mrtvého těla její předchůdkyně, přičemž si nepřála nic jiného, než se také dostat na onen svět. V tomhle ale měla smůlu. Rozhodl se, že ji si už nechá napořád. Dokud nepojde přirozenou smrtí. 

Prožije s ním všechny své únory.